Křtinské údolí: od Josefova po Křtiny přes nejdelší jeskynní systém Moravska

Křtinské údolí navazuje na Josefovské údolí a táhne se od osady Josefov až do Křtin — geograficky je to jedno údolí, jméno se ale historicky rozdělilo na dvě části. Vede tudy Křtinský potok, který se u Výpustku ztrácí pod zem a dál teče údolím jen za vyšších vodních stavů. Skrývá se tu druhý nejdelší jeskynní systém v Česku (Rudické propadání–Býčí skála, kolem 13 km chodeb) i více než 190 dnes známých jeskynních vchodů. Údolí bylo od 17. století majetkem Lichtenštejnů, kteří z něj chtěli udělat kulturní park — a od raného středověku tu fungovalo jedno z největších hutnických center starých Slovanů.

RYCHLÉ ODKAZY 📜 Nejstarší popsané údolí kraje · 🕳️ Rudické propadání a Býčí skála · ⚒️ Železo staré 1 200 let · 🏰 Lichtenštejnové vs. Salmové · ❓ FAQ

Zatímco sousední Pustý žleb láká davy k Punkevní jeskyni, Křtinské údolí je jiný typ místa — klidnější, méně komerční, ale historicky nejbohatší část celého kraje. Je to jediné údolí Moravského krasu s nepřerušenou historií lidské činnosti od raného středověku až po dnešek.

Nejstarší popsané údolí kraje

První popis krasových jevů Křtinského údolí — jeskynního labyrintu a propastí ve Výpustku, propadání Křtinského potoka i jeho vývěračky — pochází od premonstrátského mnicha Martina Alexandra Vigsia, který ho zveřejnil v letech 1661–1663 v knize s latinským názvem Vallis Baptismi (doslova “Údolí křtu”, tedy Křtinské údolí). Vigsius popsal krajinu natolik důkladně, že je dnes považován za prvního geografa celého Moravského krasu.

Křtinský potok, který údolím protéká, vzniká spojením potoka z Lučního údolí a potoka od obce Bukovina. Necelý kilometr pod Křtinami vstupuje do vápencové oblasti a jeho voda se ztrácí pod zemí poblíž jeskyně Výpustek — zbytek údolí proto bývá za nízkého stavu vody úplně suchý a potok jím proteče v plné síle jen po vydatnějších deštích.

Na obou stranách údolí se táhnou desítky jeskynních vchodů. V roce 1900 jich bylo zaznamenáno 19, v roce 1955 už 74 — a dnes je jich evidováno přes 190. Číslo roste s tím, jak amatérští speleologové pokračují v průzkumu dodnes.

Rudické propadání a Býčí skála: druhý nejdelší systém v Česku

Nejvýznamnější částí Křtinského údolí je Rudická plošina, kde leží jeskynní systém Rudické propadání – Býčí skála — po Amatérské jeskyni druhý nejdelší v celém Česku. Samotné Rudické propadání je zároveň nejmohutnějším typickým ponorem v republice, a Obří dóm uvnitř systému je největší podzemní dóm v celém Moravském krasu.

Hlavní chodba Býčí skály měří 2 400 metrů při šířce 10 až 12 metrů, celý systém včetně Rudického propadání a jeskyně Barová dosahuje délky kolem 13 kilometrů. Dlouho byla přístupná jen předních asi 350 metrů — dál bránilo postupu jezírko zvané Šenkův sifon, kde voda sahala až ke stropu. V roce 1912 se ho jako první v celém Moravském krasu pokusil potápěčsky překonat G. Nouackh, ale neuspěl. Až do těchto míst se ostatně dostali i slavní návštěvníci: v roce 1804 si jeskyni prohlédli rakouský císař František II. a Marie Terezie spolu s knížetem Lichtenštejnem — na památku jejich návštěvy jsou v jeskyni dodnes vytesané pamětní desky.

Železo staré 1 200 let

Křtinské údolí a jeho okolí bylo od raného středověku jedním z nejvýznamnějších center těžby a zpracování železa na Moravě. Nepochybné doklady tavby železa tu sahají do 8. století — tehdy sem podle archeologů dorazili slovanští prospektoři a narazili na kvalitní ložiska takzvaných rudických vrstev, geologické jednotky bohaté na limonitovou (hnědelovou) železnou rudu.

Rozsah nálezů u Olomučan a Habrůvky z toho dělá jedno z největších hutnických center na území západních Slovanů — pece a dílny tu s přestávkami fungovaly až do 11. století, v období vzestupu Velkomoravské říše, kdy prudce rostla poptávka po železe na zbraně i stavbu hradisek. I jméno obce Rudice a jejích částí Žegrov a Žakan přímo odkazuje na těžbu a tavbu železa. Průmyslová těžba železné rudy v regionu skončila definitivně až v roce 1893, kdy se blanenské železárny přeměnily na strojírenský závod.

Lichtenštejnové vs. Salmové: dva rody, dva přístupy

Celý Moravský kras patřil kdysi dvěma šlechtickým rodům. Severní část a kousek střední spravovali Salmové, kteří měli o speleologický průzkum upřímný zájem a osobně se ho se svými zaměstnanci účastnili. Křtinské a Josefovské údolí i jižní část kraje naopak patřily Lichtenštejnům, kteří k jeskyním přistupovali úplně jinak — chtěli z celé krajiny vytvořit jakýsi kulturní park s lázněmi a atrakcemi, spojený s co největším hospodářským využitím území.

Stopy jejich působení jsou v kraji dodnes vidět: Adamov pravděpodobně nese jméno po knížeti Janu Adamu Ondřejovi z Lichtenštejna, Františčina huť v Josefově je pojmenovaná po knížeti Františku Josefovi I. a i zpřístupnění jeskyně Výpustek veřejnosti je jejich zásluhou.

Časté otázky

Je Křtinské údolí totéž co Josefovské údolí? Geograficky ano — je to jedno souvislé údolí Křtinského potoka, jen historicky rozdělené na dvě pojmenované části: Josefovské od Adamova po Josefov, Křtinské od Josefova po Křtiny.

Kolik jeskyní se v údolí dnes zná? Přes 190 jeskynních vchodů, číslo stále roste s pokračujícím amatérským speleologickým výzkumem.

Je Rudické propadání – Býčí skála přístupné veřejnosti? Ne, je to volně nepřístupný jeskynní systém — veřejnosti se otevírá jen Býčí skála, a to výjimečně o dnech otevřených dveří (viz náš článek o Josefovském údolí).

Proč se v údolí těžilo tolik železa? Geologická jednotka zvaná rudické vrstvy tu ukrývala bohatá ložiska limonitové železné rudy, dostupná už raně středověkým hutníkům — region se tak stal jedním z největších hutnických center starých Slovanů.

Součást seriálu Týden v Moravském krasu: kompletní itinerář na 7 dní. Navazuje na Josefovské údolí a Býčí skála. Zdroj: Musil, R. a kol. — “Moravský kras: Průvodce Josefovským a Křtinským údolím”, Masarykova univerzita, 2019.