Jak vznikl Moravský kras: příběh psaný 380 milionů let

Moravský kras stojí na vápenci starém 350 až 380 milionů let, který vznikl usazováním schránek mořských organismů na dně dávného tropického moře — dnešní krajina je tedy doslova zkamenělé mořské dno vyzdvižené na povrch. Voda ho od té doby pomalu rozpouští a vytváří závrty, propasti, žleby i přes 1 100 jeskyní. Nejbohatší na krasové jevy jsou takzvané vilémovické vápence. Krápník silný na centimetr roste desítky až stovky let — což je hlavní důvod, proč je tahle krajina tak nenávratně křehká.

RYCHLÉ ODKAZY 🌊 Zkamenělé moře · 💧 Jak voda vytváří jeskyně · 🏞️ Krajina dvou světů · 🕰️ Proč je to tak křehké · ❓ FAQ

Když stojíte na vyhlídkovém můstku nad propastí Macocha, díváte se do jámy, která vznikala doslova stovky milionů let — a přesto se pořád ještě mění. Moravský kras je jedno z mála míst, kde je opravdu vidět, jak pomalu a jak nezadržitelně dokáže příroda přetvářet krajinu.

Zkamenělé moře pod nohama

Vápenec, ze kterého je celý Moravský kras vytesaný, není obyčejný kámen — je to hornina vzniklá ze schránek mořských organismů, které se před 350 až 380 miliony let usazovaly na dně tehdejšího teplého mělkého moře. V geologickém názvosloví jde o prvohorní, přesněji devonské vápence. Jinými slovy: každá skála, kterou tu vidíte, byla kdysi součástí korálového útesu nebo mořského dna.

Nejbohatší na krasové jevy jsou takzvané vilémovické vápence, pojmenované podle obce Vilémovice, součást geologické jednotky zvané macošské souvrství. Právě v nich najdete nejvíc jeskyní, propastí a dalších krasových tvarů celého kraje.

Samotný Moravský kras tvoří pás devonských vápenců dlouhý 24 kilometrů a široký 3 až 6 kilometrů, táhnoucí se od brněnských městských částí Líšeň a Maloměřice až po Sloup a Holštejn na severu. Na ploše zhruba 100 km² jde o nejlépe vyvinuté krasové území v celém Česku.

Tip pro milovníky zkamenělin: v nejmladších vápencových vrstvách při jižním okraji krasu, kolem obcí Mokrá, Březina a Křtiny, se dodnes nacházejí zkameněliny trilobitů — mořských členovců, kteří tu žili na dně teplého devonského moře před víc než 360 miliony let. Amatérský sběratel z Brna Tomáš Viktorýn tu popsal hned několik druhů, které nebyly na území Česka do té doby vůbec známé. Moravský kras tak stále přináší paleontologické objevy, přestože se zkoumá už přes sto let.

Jak voda vytváří jeskyně

Vápenec má jednu vlastnost, která z něj dělá ideální materiál pro vznik krasu: rozpouští se v mírně kyselé vodě. Dešťová voda při průchodu vzduchem a půdou nasákne oxid uhličitý a stane se slabě kyselou — a taková voda dokáže vápenec během milionů let pomalu rozpouštět podél prasklin a puklin v hornině. Výsledkem jsou:

• Závrty — kruhovité prohlubně na povrchu, kudy voda mizí do podzemí.
• Ponory — místa, kde se potoky přitékající z okolní nekrasové krajiny (Drahanské vrchoviny) doslova propadají pod zem, obvykle po pár stovkách metrů povrchového toku.
• Propasti — jako Macocha, vzniklá zřícením stropu obřího podzemního dómu.
• Jeskyně — v Moravském krasu jich je evidováno přes 1 100, veřejnosti je zpřístupněno jen pět.
• Vývěry — místa, kde se podzemní voda znovu vynořuje na povrch, často o kus dál a jako úplně jiná řeka.

Přesně tohle se děje s řekou Punkvou: vzniká hluboko pod zemí v Amatérské jeskyni soutokem Sloupského potoka a Bílé vody, protéká podzemím a na denní světlo se dostává až u Skalního Mlýna — cestu, kterou dnes replikuje turistická plavba lodí v Punkevní jeskyni.

Krajina dvou světů

Nad zemí najdete slunné vápencové plošiny a hluboko zaříznutá údolí — žleby —, které se v severní části kraje zařezávají až 150 metrů hluboko. Kombinace celodenně stíněných, chladných den žlebů a výhřevných horních hran svahů vytváří nápadnou teplotní i vegetační inverzi: chladnomilné podhorské rostliny rostou dole u dna žlebů, zatímco teplomilné druhy najdete nahoře na svazích — přesně opačně, než by čekal běžný pozorovatel.

Pod povrchem je to jiný svět — vlhký, tmavý, s teplotou stálou kolem 7 až 9 °C bez ohledu na roční období. Právě tahle stálost je důvod, proč tu v zimě přezimují tisíce netopýrů: venku by nepřežili, v jeskyni s konstantní teplotou ano.

Proč je to všechno tak křehké

Krápníky, které v jeskyních obdivujete, rostou neuvěřitelně pomalu — jeden centimetr krápníkové hmoty přirůstá řádově desítky až stovky let. Znamená to, že když návštěvník neopatrně odlomí kus krápníku, škoda se nespraví za jeho života, možná ani za života jeho vnuků. Porovnání stoletých fotografií Punkevní jeskyně se současným stavem ukazuje, kolik výzdoby už zmizelo rukou neukázněných návštěvníků nebo v důsledku procesů, u kterých vliv člověka nelze ani prokázat, ani vyloučit.

Přesně proto platí v celé chráněné krajinné oblasti přísná pravidla pohybu — víc se dočtete v článku o pravidlech CHKO.

Časté otázky

Jak starý je vápenec, ze kterého je Moravský kras? 350 až 380 milionů let, z prvohorního (devonského) období.

Proč se vápenec vůbec rozpouští? Dešťová voda v sobě rozpustí oxid uhličitý ze vzduchu a půdy, čímž se stane slabě kyselou — a taková voda dokáže vápenec podél puklin pomalu rozpouštět po miliony let.

Kolik jeskyní je v Moravském krasu celkem? Přes 1 100 evidovaných, veřejnosti přístupných je jen pět.

Jak rychle rostou krápníky? Zhruba centimetr za desítky až stovky let — proto je jakékoli poškození prakticky nevratné v horizontu lidského života.

Co jsou vilémovické vápence? Konkrétní typ vápence pojmenovaný podle obce Vilémovice, nejbohatší na krasové jevy v celém regionu.

Součást seriálu Týden v Moravském krasu: kompletní itinerář na 7 dní. Navazuje na pravidla CHKO a skryté příběhy Moravského krasu. Zdroje: Skořepa, H., Tůma, A. — “CHKO Moravský kras šedesátiletá”, Živa 6/2016 (Nakladatelství Academia, AV ČR); Balák, I. — “Moravský kras: jeskyně a člověk”, Správa jeskyní ČR, 2019; oficiální leták AOPK ČR “Moravský kras — Chráněná krajinná oblast” (2019); Nedocenění moravští trilobiti, Přírodovědci.cz.