Skryté příběhy Moravského krasu: posedlost, oběti a tovární linky pod zemí

Za tou nejfotografovanější propastí v Česku se skrývá desítky let trvající posedlost jednoho muže, bronzová soška, o jejímž významu se archeologové dodnes přou, nacistická zbrojovka schovaná před spojeneckými bombardéry a moderní speleologové, kteří za nové objevy zaplatili životem. Tohle nejsou informace z ceníku vstupenek — jsou to příběhy, kvůli kterým se do Moravského krasu vyplatí dívat jinak než jen jako na výlet do jeskyně.

RYCHLÉ ODKAZY 🕳️ Absolonova posedlost · 🐂 Záhada Býčí skály · ⚙️ Jeskyně ve válečném stavu · 🧗 Objevy, které stály životy · ❓ FAQ

Muž, který strávil třicet let hledáním cesty pod propastí

Karel Absolon se narodil v roce 1877 v nedalekých Boskovicích jako vnuk Jindřicha Wankela, blanenského lékaře a zakladatele moravské archeologie. Byl to právě Absolon, kdo počátkem 20. století jako první použil pro tento kraj označení “Moravský kras” — vypůjčil si odborný termín “kras” od srbského geografa Jovana Cvijiće, který jím pojmenoval podobné vápencové území na pomezí dnešního Slovinska a Itálie.

Od roku 1899 se ale Absolon posedle věnoval jedné konkrétní otázce: existuje propojení mezi propastí Macocha a místem, kde řeka Punkva vytéká zpátky na povrch? Podnikl několikadenní expedice v letech 1901, 1903, 1905 a 1907. V roce 1909 se jeho tým při průzkumu suché části Punkevních jeskyní (ze strany Pustého žlebu) dočkal prvních, víceméně náhodných objevů — a téměř okamžitě začalo zpřístupňování jeskyní veřejnosti. Spojení mezi jeskyněmi a propastí bylo nalezeno a od jara 1914 mohli návštěvníci projít Punkevními jeskyněmi až na dno Macochy pěšky.

Absolonovi to ale nestačilo. Chtěl cestu přímo po vodě, podél samotné podzemní Punkvy. Pod jeho vedením se v roce 1929 podařilo dodnes funkční umělou štolou odvést část vody z Punkvy, a po dalších úpravách a odstřelech skalních stěn byl 1. července 1933 slavnostně zahájen provoz vodní plavby, kterou dnes zná každý návštěvník Punkevní jeskyně. Absolon svému cíli obětoval prakticky celý profesní život — a severně od Macochy, kde hledal další propojení, nakonec neuspěl vůbec. Do té části podzemí, dnešní Staré Amatérské jeskyně, se lidem podařilo proniknout až o 36 let později, dávno po jeho smrti.

Záhada Býčí skály: hrob náčelníka, nebo tisíciletá svatyně?

V roce 1869 našli bratranci Felklovi z nedaleké obce Olomučany u vchodu do jeskyně Býčí skála bronzovou sošku býčka — artefakt, který podle archeologů nejspíš nepochází z Moravy, ale dorazil sem z velké dálky, možná z Blízkého východu nebo z Egypta. Objev vyvolal soustředěný zájem Jindřicha Wankela, který tu v roce 1867 provedl první doložený výzkum přítomnosti člověka ze starší doby kamenné ve střední Evropě.

V Předsíni jeskyně Wankel našel nejen sošku a další předměty, ale i zvířecí a lidské kosti, a u jedné stěny dokonce kovárnu — jeden z nejstarších dokladů zpracování železa na našem území. V zákoutí jedné z odboček je navíc na stěně uhlem nakreslený obrazec starý 5 200 let, nejstarší známý výtvarný projev z jeskyní na území Česka. Jeho význam se dodnes nepodařilo rozluštit.

Sám Wankel věřil, že jde o pohřeb náčelníka z doby halštatské, kterého na cestu na onen svět doprovodily i jeho ženy, čeleď a koně, uložený na hranici a zapálený i s vozem. Pochybnosti o téhle teorii se objevily už v 19. století a podle současných archeologů sloužila Býčí skála spíš jako dlouhodobě využívané kultovní místo, kam se lidé scházeli k obřadům ze širokého okolí — a i kovárna prý souvisela s posvátnou funkcí jeskyně, podobně jako rituální zpracování kovů při chrámech ve Středomoří. Definitivní odpověď nemá nikdo dodnes.

Jeskyně ve válečném stavu

Za druhé světové války se z jeskyní Moravského krasu na několika místech stala válečná průmyslová zóna — ideálně krytá před spojeneckým bombardováním. Podle knihy Moravský kras: jeskyně a člověk (Ivan Balák, Správa jeskyní ČR, 2019) sloužilo válečné výrobě hned pět jeskyní:

• Kůlna — podzemní továrna s krycím názvem Werke Kulna.
• Michalka — válečná dílna.
• Předsíň Býčí skály — nedokončená továrna.
• Drátenická jeskyně — podzemní dílna s krycím názvem Rastl.
• Výpustek — válečná továrna s krycím názvem Auslass (německy doslova “výpustek”), kde se v nepřetržitých směnách vyrábělo letecké motory až 1 200 dělníků a 120 úředníků denně. Víc o téhle jeskyni v samostatném článku.

Po válce si Výpustek vzala do správy československá armáda a v letech 1961–2001 z něj udělala přísně tajné záložní velitelské stanoviště navržené tak, aby přežilo i atomový výbuch — jeskyně tak během jednoho století prošla od pravěkého tábořiště přes nacistickou zbrojovku až po objekt studené války, než se v roce 2008 konečně otevřela veřejnosti jako turistická atrakce.

Objevy, které stály životy — a pokračují dodnes

Absolon uspěl s propojením Macochy a Punkevních jeskyní, ale systém severně od propasti mu odolal. Do Staré Amatérské jeskyně, dnes součásti nejdelšího jeskynního systému v Česku, poprvé vstoupili až v lednu 1969 amatérští speleologové — bez profesionálního vybavení, na vlastní pěst. O rok později, v srpnu 1970, si další průzkum při povodni vyžádal životy dvou speleologů, a amatérský výzkum byl kvůli tomu na čas úplně zastaven.

Od roku 1972 převzali průzkum profesionálové z Geografického ústavu Československé akademie věd. Po jeho zrušení v roce 1993 se k objevování vrátili amatérští členové České speleologické společnosti — a nepřestali dodnes. V roce 2006 speleopotápěči objevili 340 metrů dlouhý zatopený tunel zvaný Grand Canyon, kterým protéká samotná Punkva. V roce 2008 se povedlo proplavat osmý sifon v Amatérské jeskyni a za ním narazit na 1,5 kilometru dlouhou suchou chodbu s krápníkovou výzdobou — objev, o kterém se v oboru říká, že se podaří jednou za 50 let. Další nové prostory se v Býčí skále i jinde nacházejí prakticky každý rok.

Jinými slovy: Moravský kras není hotový, prozkoumaný a zmapovaný turistický produkt. Pod nohama návštěvníků, kteří si prohlížejí Punkevní jeskyni, stále probíhá výzkum, který může kdykoliv přinést objev, jaký se povede jen jednou za půl století.

Jeden z lidí, kteří k tomuto výzkumu formovali podmínky, si zaslouží vlastní kapitolu — geolog Ladislav Slezák, kterého komunistická StB odvolala z vedení krasu kvůli emigrační aféře a který se po revoluci vrátil, aby zachránil jeskyně před privatizací. Celý jeho příběh najdete zde.

Časté otázky

Kdo byl Karel Absolon a proč je pro Moravský kras tak důležitý? Archeolog a badatel (1877–1960), vnuk Jindřicha Wankela, který jako první použil název “Moravský kras” a téměř třicet let vedl výzkum vedoucí k dnešní plavbě po Punkvě, dokončené v roce 1933.

Je pravda, že v jeskyních Moravského krasu byly za války továrny? Ano, hned v pěti — Kůlna, Michalka, Předsíň Býčí skály, Drátenická jeskyně a nejznámější případ, Výpustek, kde nacisté vyráběli letecké motory.

Ví se dnes už jistě, k čemu sloužila Býčí skála? Ne. Původní teorie o pohřbu halštatského náčelníka dnes archeologové spíš zpochybňují ve prospěch teorie o dlouhodobě využívaném kultovním místě, ale definitivní odpověď chybí.

Objevují se v Moravském krasu ještě dnes nové jeskynní prostory? Ano, amatérští speleologové z České speleologické společnosti nacházejí nové chodby a prostory prakticky každý rok, naposledy třeba v Býčí skále.

Součást seriálu Týden v Moravském krasu: kompletní itinerář na 7 dní. Zdroje: Skořepa, H., Tůma, A. — “CHKO Moravský kras šedesátiletá”, Živa 6/2016 (Nakladatelství Academia, AV ČR); Balák, I. — “Moravský kras: jeskyně a člověk”, Správa jeskyní ČR, 2019; Jeskyně Výpustek — historie ověřená přímo na vypustek.caves.cz.